Chlupouší smečka

 Bylo nebylo...z toho že když usínám poslouchám podivné zvuky hrabání a kousání do mříží bych vlastně mohla obvinit svoji sestřenici Kikču...a za to jsem jí moc a moc vděčná, díky :))

Jelikož byli prázdniny a bylo hřích tvrdnout doma tak jsem na 4 noci jela za sestřenkou do Ostravy. V 6 ráno budíček, 2hodinová cesta vlakem. No vynechme podrobnosti :). Jednoduše, po vybalení, přivítání se s celou rodinou a hraní se s malou Jůlinkou jsme jeli k nim domů(předtím jsme byli u její babičky). Tam mě v jejím pokoji zaujala klec, ale nic jsem v ní neviděla. Nakonec jsem zjistila že je to Křečík Campbellův a že je to Hugo Boss, že ho má asi 2 měsíce, ale že se nenechá ani pohladit. Po přečtení 2 knížek o křečcích jsme mu vylepšili výběh o květináč s plážovým pískem, který jsme ukradli ze Zoo :DD. Vypadalo to že se tam nevleze, ale on se tam stočil do klubíčka, spal, seděl a hrabal jako o závod :). Ani nevím jak, ale za 4 dny(!!!) jsme ho stihly naprosto a dokonale ochočit :). Stačilo jen Kikču donutit aby překonala strach a o večerech už nám lítal po posteli, rukách, nohách, po tríčkem, na zádech i ve vlasech :). Moc mě křečci zaujali tak jsem se rozhodla překecat mamču ať mi ho dovolí(s čímž jsem nepočítala). A jelikož mě tam nahoře má někdo rád, měla jsem rovna svátek. 2 den jsem z Ostravy volala mamči co bych si přála na svátek. Jelikož řekla že pouvažuje, doufala jsem v zázrak. Pak jsem to ale po přemýšlení vzdala a volala mamce že já bych radši penízky(šetřím na pejska x)) ). No, řekla že uvídí a ptala se mě proč ho nechci. Já jí řekla že ho chci a moc, ale že ji znám a ona mi to nedevolí. Když jsem se s Hugouškem rozloučila a jela s Kikčou a jejími prarodičemi(kteří byli tak hodní a dovezli mě domů) domů. Když jsem přišla k pokoji, otevřela dveře, tak jsem se tak lekla až jsem je znovu zavřela :D. To co jsem tam viděla mi vyrazilo dech. Šla jsem mamce poděkovat, ostatně celé rodině která se na to složila a šla to pořádně prokouknout. Na stole byla položená velká klec, s plastovími tunýlky nad mřížkami, domečkem, 2 miskami, jednu na vodu a jednu na jídlo(napáječku zrovna neměli), a po 5 minutých pozorování z domečku vylezlo krásné stvořeníčko se sametovou srstí a očima jako korálky. Doma mu všichni říkali Ňufka. Při sledování mého nového svěřence jsem přemýšlela o jménu, ale nakonec Ňufka zůstalo. Bylo to velice výstižné, protože pořád "ňufákoval" :). A tak o té doby už v pokoji nikdy nejsem sama :).

 Popravdě zezačátku mě docela štvalo, že ve zverimexu se neobtěžovali mojí mamce pohlaví, prej byl/a moc mladá/mladý. No to je fuk, já to malinké stvořeníčkem i tak mám ráda x). Ňufka má velice zvláštní "spací režim". Aktivní je většinou ráno, pak několikrát denně před odpoledne až dopoledne, a pak večer. Nemá žádný pravidelný režim, prostě nachvíli se vzbudí, za 5 minut zase spí. Samozřejmě nejaktivnější je o půl čtvrté ráno, kdy mě často vzbudí svímy hlasitýmy hrabanci a kousanci(do mříží), aby si moh k mojí ruce čuchnout a několikrát přes ni přelézt :). Snad týden jsem to trpěla, ale z důvodu nevyspanosti jsem ho začala na noc stěhovat na chodbu.Dvířka od klece jsem musela zajistit drátkem už druhý týden, protože ta potvůrka malá zjistila, jak je otevřit :D. Jinak důležitá informace, Ňufkova přezdívka, = ASTRONAUT. Né vážně, astronaut a velice odolný. Když pominu to jak se dokáže vyšplhat na strop klece a najednou se pustí a příistane na zádech, oblíbil si skákat ze stolu na židli a z té na zem, ovšem není kočka takže přistává většinou na zádech. Pak taky když se probíha na mojí ruce, zastaví se na loktu a prostě se pustí a sjede na zem. Strašné zvíře toto, vždycky ho sleduju jestli se mu nic nestalo, ale co mě vážně udivuje, on je pořád zdravej jako rybka :D. A taky je pěkně(a promintě mi to slovo) rozežranej :D. Jeden den by se za sedmikrásky popral s Chuckem N., druhej den radši drží hladovku než aby se takového podřadného jídla dotkl :D. Když mám prsty od tvarohu tak by mi je rozkousal,ale když mu ho dám trošičku do kousku vydlabaného rohlíku a ještě s jablíčkem, tak to zase není nic pro něho. Ale když ho mám na stole a zrovna jím čokoládu, tak se mi ji pořád snaží krást a olizovat prsty, a když mu to náhodou nedovolím dělá Pana uraženého . Prostě se s tímhle tím zvířetem člověk nikdy nenudí :)